Kamenný most u Vyšehořovic, okr. Praha - Východ 1
Martin Hůrka | 21.3.2017
V roce 2007 byl nemovitou kulturní památkou prohlášen dvouobloukový kamenný most přes potok Výmola u bývalé Škvorecké obory na katastru obce Dobročovice postavený mezi lety 1842–1846 2. Tento článek si klade za cíl upozornit na obdobně významnou stavbu na témže vodním toku – kamenný most pod Vyšehořovicemi (okr. Praha-východ), který prozatím není nijak památkově chráněn, ačkoli by si to jistě zasloužil. Jedná se o jeden z posledních dokladů mostního stavitelství 1. poloviny 19. století dochovaných při tomto vodním toku. Jeho vznik lze navíc datovat do doby starší, než je tomu u mostu při Škvorecké oboře. Naléhavost potřeby zvýšeného zájmu umocňuje jeho současný neblahý stav způsobený přejížděním těžkých zemědělských i dopravních vozidel a zejména neustálým odkládáním jeho celkové opravy. Situace vyvrcholila stavem po lokálních povodních roku 2013, kdy byl most po obhlídce statikem pro veškerou dopravu (včetně pěší!) uzavřen, chystá se jeho zboření a nahrazení betonovou mostní konstrukcí.
Několik vět k místním komunikacím
Pojednávaný most u Vyšehořovic dosud plní (respektive donedávna plnil) svou funkci. Vede po něm silnice Vykáň – Vyšehořovice. Počátky této spojnice jsou velmi staré. Cesta zajišťující spojení mezi sousedními obcemi zde jistě existovala již ve středověku. Jedná se o nejpřímější možné spojení, jehož směr není rušen případnými terénními překážkami, i překročení údolí potoka Výmola došlo v příhodném místě. Při pohledu na mapy 18. a 19. století, ze kterých se lze dozvědět informace o novověkém půdorysu daných vsí (tj. mapy vojenských mapování, stabilního katastru a v případě Vyšehořovic i mapa z provenience správy kounického panství z r. 1779)3 , můžeme konstatovat u této vsi následující. Díky víceméně východozápadním směrem rozložené rozlehlé návsi, její poloze vůči okolnímu terénu (zejména údolí Výmoly) a dnes dostupným údajům, jež se týkají osídlení regionu, vykazuje tato obec v místním měřítku komunikačně primární trasu Vykáň – Jirny/Nehvizdy/Nehvízdky. Kořeny této novověké situace lze hledat zcela jistě již ve středověku.
Středověké stezky nadregionálního významu se v okolí nacházely v podstatě dvě. Jedná se o tzv. trstenickou (českou) stezku spojující Moravu s pražským centrem Čech, jejímž důležitým zdejším průchozím místem býval dnešní Český Brod4, tu druhou přestavuje tzv. polská (kladská) stezka z Prahy ve směru na Kladsko a Polsko, která využívala několik přechodů přes Labe5 (ve 14. století patrně využívala jako jeden z hlavních přechodů přes Labe kamenný most mezi Sedlčánkami a zaniklými Byšicemi)6. Středověkou cestu mezi Vyšehořovicemi a Vykání však z tohoto nadregionálního pohledu nelze nijak začlenit. S konkrétní místní optikou je pro dobu středověku potíž ještě větší, chybí jakékoli písemné prameny k danému tématu.
Relevantnější pro snahu o zjištění významu dané komunikace v minulosti jsou novověké údaje, které přisuzují spojnici mezi Vykání a Vyšehořovicemi pro naše potřeby již určitější a „hmatatelnější“ význam. Na Müllerově mapě z roku 1720 je jako dálková komerční silnice ve zdejší oblasti vyznačena trasa přicházející od Brandýsa – přes Toušeň – Čelákovice – Mochov – Vykáň – Kounice a dále. Tento směr byl součástí tzv. lipské cesty vedoucí ze saského Lipska do Vídně. V mapě zakreslená „linie“ se Vyšehořovicím tedy vyhýbá. L. Štěpánek se ovšem na základě od 18. století na cestě vedoucí přes Vyšehořovice rozestavěných rozcestníků domnívá, že přes tuto ves vedla varianta cesty zachycené Müllerovou mapou (odnož ve směru Toušeň – Nehvízdky – Vyšehořovice – Vykáň, kde by se na svou původní trasu opět napojila)7. Rozcestníků je zde na relativně krátkém úseku doloženo hned několik. V blízkosti mostu se dodnes dva dochovaly dokonce in situ – jeden přibližně 100 m západně (s ukazateli směrů Kozovazy-Břežany a Vyšehořovice-Vykáň)8 a další ve Vykáni (ukazatelé nečitelní). Výrazná kumulace však může být dána i jejich víceméně šťastným dochováním/doložením zrovna v blízkosti této vsi9. Nadto je vyšehořovický rozcestník evidentně pouze místního významu. Mapy 18. a 19. století dále nepřisuzují spojnici Toušeň – Nehvízdky zvýšený význam, vždy je naopak zakreslena jako nejhorší z daných.
Při posuzování novověkého významu cesty se tedy zaměřme spíše na místní reálie. Úředníci panství o cestě vedoucí přes Vyšehořovice počátkem 19. století hovoří jako o „öffentliche Strasse“, tj. veřejné silnici či „Comercial Strasse nach Prag“ nebo „Prager Comerzialstrasse“.10 Zmínky ukazují, jak byla silnice v 19. století správou kounického panství vnímána – jakožto spojnice s Prahou11. Výše uvedené sdělení podporují i mapové podklady12, ze kterých vyplývá nejpříhodnější trasa z Kounic, tj. centra panství, do Prahy právě tudy. Význam cesty a zdejšího přechodu přes Výmolu pro Kounice jakožto sídlo panství byl patrně obdobný i v 17. a 18. století (Vyšehořovice ke kounickému panství přináležely od roku 1611).
Z výše předložených úvah můžeme závěrem vyvodit pouze regionální důležitost pojednávané komunikace (zejména jako spojnice kounického sídla panství s Prahou, případně Brandýska s Kounicemi či obecně Českobrodskem a Kouřimskem). V tomto rámci je také třeba nahlížet na mostní stavbu samotnou. O dané situaci lze však činit relevantnější závěry pouze pro novověkou situaci.
Stručný popis mostu
Mostovka současného mostního tělesa převyšuje okolní terén přilehlých luk o cca 1-1,5 metru. Užitná šířka mostu činí necelých 5 metrů (celková šířka je pak asi o metr větší, neboť boky jsou lemovány parapetem o šířce přibližně půl metru). Délka kleneb je tedy cca 6 metrů. Most představuje plynulé pokračování silničního tělesa (silnice je však vyvýšena nad okolní terén, zejména v porovnání vůči severně ležícímu poli a louce, díky čemuž může být sjízdná i při drobnějším vzestupu vody mělce zaplavujícím severně od silnice ležící pole/louku). Délka dnešního mostu je 14 metrů (z toho jen rozpětí obou kleneb a středový pilíř dají dohromady přibližně 9 metrů). Mostní oblouky jsou zaklenuty eliptickými (stlačenými) klenbami, nad jejich vrcholy se po obou stranách vždy nalézá částečně cihlou zděný, omítnutý chrlič pro odvod dešťové vody z mostovky (celkem tedy vodu z mostu odvádějí 4 chrliče). Od vrcholu oblouků k hornímu okraji parapetu naměříme přibližně 150 cm a přibližně stejnou rozteč zjistíme od vrcholu oblouků k vodní hladině za běžného stavu vody. Pilíře mostu jsou vyzděny řádkovým zdivem pravidelně tesaných kvádrů. Nadezdívky oblouků a parapety se sestávají z hruběji otesaných kamenů různých tvarů a velikostí (chybějící pravidelně opracované pískovcové bloky vrchního zakončení parapetu byly v posledních desetiletích nahrazeny betonovou výplní). Použitý stavební materiál je tvořen okrovým, jemnozrnějším pískovcem patrně místní provenience, místy se nalézají kameny pískovce hrubozrnějšího. Pouze část severní strany paty opěrné zdi při východním břehu je vyplněna kompaktním shlukem granitových kamenů13, které netvoří klasické řádkové zdivo jako je tomu u ostatních opěrných zdí a podpěr mostu – lze předpokládat umístění hrubě opracovaných granitových kamenů dodatečně při některé z minulých oprav. Na mostě je položena asfaltovaná vozovka silnice.
Historie mostu
Na existenci mostu pod Vyšehořovicemi odkazuje nepřímo již zmínka v deskách zemských datovaná rokem 1693. Při výčtu vrchnostenských majetků je jedno z polí označeno jako „beym Brückl“14 [U mostku]. Sice z této kusé zmínky nelze odvodit přesné umístění pole (teoreticky tedy není vyloučena záměna s jinou lokalitou), ovšem pro správné ztotožnění hovoří zejména nezpochybnitelná registrace stejného pomístního názvu v přilehlé lokalitě ve 2. polovině 18. století. Dvě louky ležící poblíž mostu jsou totiž takto označeny v gruntovní knize,15 jejíž údaje lze snadnou propojit s mapou Vyšehořovic vyhotovenou Karlem Rutzinským roku 177916. Stavební podoba i materiál jsou pro 17. století neznámé (z následujícího a také vzhledem k místní vyspělé kamenické tradici však lze předpokládat užití pískovce). Most pod Vyšehořovicemi je bezpečně jako kamenný doložen nejpozději ve druhé polovině 18. století. Napovídají tomu mapy, a pak také zmínky po jeho zřícení před létem 1819. Tehdy se chystalo urychlené opětovné vystavění tohoto „obrigkeit[liche] Brücke bey Wischerowitz“ [vrchnostenského mostu u Vyšerovic] vedoucího přes „Mühlgraben“ [Mlýnskou strouhu] (tak se tehdy označoval potok Výmola patrně díky značné koncentraci mlýnů při jeho toku). Záležitost spěchala, neboť, jak je upozorňováno, potok „bey eintrethende gähre Regen so stark anschwelt, dass die Comunication gänzlich gesperrt wird, weswegen solche sogleich hergestellet werden muss, wenn das Amt sich nicht Verantwortungen gegen die politische Behörde aussetzen will“.17 Při větších deštích byl tedy díky vzestupu vody průjezd v těchto místech (nyní patrně narychlo upravených na provizorní brod) zcela nemožný a bylo potřeba jednat, pokud se odpovědné osoby chtěly vyhnout problémům s politickým úřadem (tato zmínka mj. podává další argument k správnému posouzení významu komunikace). Původní most (fungující před rokem 1819) tvořila dle v souvislosti se zřícením vyhotovených propočtů pouze jednooblouková mostní konstrukce s o břeh opřenými opěrnými zdmi a čtyřmi mostními křídly.18 Jeho stav nebyl počátkem 19. století nijak valný a „schon längere Zeit den Einsturz drohete“19 [již delší čas hrozil zřícením]. Při ohledání zříceného mostu bylo zjištěno, že opěrné zdi jsou „ganz unterwaschene“20 [zcela podemleté]. Před chystanou opravou, jež měla znamenat v podstatě novostavbu, měly být nejprve rozebrány zbytky staré konstrukce a vyčleněny kameny, které jsou použitelné pro stavbu novou. Písemný pramen uvádí i obecné údaje o původním, zříceném mostu. Jeho zaklenutí mělo mít zdivo údajně „3° lang nach dem Bogen“21 [3 sáhy dlouhé po oblouku] (569 cm), 2 sáhy a 3 stopy široké (474 cm) a 1 stopu silné (32 cm). Rozměry tohoto původního mostu v porovnání s ostatními tehdejšími klenutými mosty na kounickém panství nijak nevybočují.
Současně s přebráním využitelných kamenů mělo po obou stranách potoka dojít k odkopání břehů pro zřízení nových základů. Během jejich pokládání bylo potřeba zamezit vodě k pronikání do dotčeného prostoru, k čemuž měly sloužit proti proudu umístěné zábrany ucpané drny. Dále se též počítalo s výdaji za dřevěné lešení, zaklenutí, štět, dlažbu, osazení mostních parapetů apod. Stavba byla rozpočítána na částku mírně přesahující 200 zlatých.
V obnově mostu prozatím však panují určité nejasnosti. K jeho opětovnému zbudování se sice nabízí automaticky vztáhnout letopočet „1836“ vytesaný na desce umístěné nad středovým pilířem v jižním boku (parapetu) mostu, ovšem již v popisu na panství roku 1822 (tedy minimálně tři léta po zřícení) nalézajících se mostů čteme u Vyšehořovic: „Wiescherowizer Brüke genannt über den Mühlgraben führend, von Stein und gewölbt“22 [Vyšerovický most zvaný, přes Mlýnskou strouhu vedoucí, od kamene /vystavěný/ a klenutý]. Dlouhý měl být 3 sáhy (569 cm), široký 2 sáhy a 4 stopy (505 cm) a vysoký 4 stopy (126 cm). Porovnáme-li tyto údaje s rozměry dnes stojícího tělesa, zjistíme, že se neshodují (viz popis současného mostu v předchozí kapitole), a to podstatně.
Zdá se tedy, že most byl přeci jen obnoven již v letech 1819-1822. Jednalo se patrně opět o jednoobloukovou konstrukci, alespoň tak byl most chystán v rozpočtech z roku 1819, kde se hovoří o „die Grundgrabung für die beiden Gewölbs Wiederlager“23 [základech pro oba podpěrné pilíře mostní klenby] s uvedením rozměrů oblouku klenby (odpovídajícím v jádru popisu mostu z roku 1822, i když s drobnými odchylkami). Rychlou stavbu podporuje také apel na naléhavou obnovu mostu a již citovaný popis mostů z roku 1822.
Svrchu zmíněná deska by se tedy hypoteticky měla vázat až k jiné celkové přestavbě, tesaným letopočtem datované k roku 1836 (pro tuto poslední kompletní přestavbu se ovšem nepodařilo dohledat archivní materiály). Důvody takto brzké další přestavby neznáme. Nabízí se poničení povodní nebo poškození způsobené neúplnou realizací obnovy mostu po zřícení roku 1819 dle původního, v rozpočtech nastíněného záměru (např. nemuselo dojít k odkopání břehů a znovuzaložení základů, nýbrž pouze k zaklenutí poškozených částí a k realizaci nejnutnějších oprav). Při těchto úvahách se však pohybujeme v oblasti pouhých domněnek, které prozatím nelze ničím určitějším podepřít.
Dnešní dvouobloukový most vystavěný roku 1836 byl ovšem již bezesporu konstruován jako dílo trvalejšího rázu. Ani jemu se však opravy pochopitelně nevyhnuly. Prohlédneme-li si blíže dodnes dochovanou mostní konstrukci, zjistíme kromě nejstaršího do kamene vytesaného letopočtu „1836“ i dva další. Nejmladší odkazuje na rok 1976, což lze patrně spojit s aktivitami doprovázejícími v té době prováděnou rozsáhlou regulaci toku, třetí uvádí válečný rok 1943.
Závěr
Vyšehořovický most spolu s mostem u bývalé Škvorecké obory představují jedinečné stavební památky související s tokem Výmoly a územím spravovaným úředníky lichtenštejnských panství. Není vyloučena ani užší souvislost vzniku obou těchto staveb. Nahrávají tomu nejen časové okolnosti vzniku – současný vyšehořovický most je o něco málo starší (postaven 1836) nežli most u Škvorecké obory (postaven mezi lety 1842-1846), ale také stavební podoba obou objektů (včetně předpokládaného stejného regionálního zdroje užitého pískovce), stejný majitel (kníže z Lichtenštejnu) a v neposlední řadě jejich pro 1. polovinu 19. století předpokládaná funkce na spojnici center panství (Kounice/Škvorec) s Prahou. Pro budoucí poznání širších souvislostí se jeví nezbytný další (i když dnes bohužel již většinou jen archivní) rozbor ostatních mostních památek na zdejších panstvích Lichtenštejnů. Akutnější je však současná potřeba zasadit se o zachování mostu u Vyšehořovic, neboť se chystají reálné kroky mající za cíl jeho zboření a nahrazení betonovým prefabrikátem. Ve vsi Vyšehořovice se shodou okolností dochoval kompaktní celek řady památek (jen namátkou středověká tvrz, goticko-renezanční atiková zvonice, presbytář románsko-gotického kostela, barokní kostel, barokní fara, socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1777, secesní budova školy, neogotický křížek, rozcestník z 18. století, středověké pískovcové lomy, štoly lomů na jíl atd.). Část z nich byla či je v posledních letech opravována (tvrz, fara, vstup do šachet lomů na jíl, škola, socha sv. Jana Nepomuckého). Pojednávaný most náleží do tohoto koloritu a byla by jistě škoda, kdyby se stal prakticky první významnější památkou, o kterou obec přijde (pomineme-li budovu tzv. staré školy, která byla zničena v 70.–80. letech 20. století).
1Původní článek byl zveřejněn v časopise Památky středních Čech 1/2014 a zde jej zveřejňujeme s laskavým svolením autora i redakce časopisu.
2PSOTA, J. – BEDNÁŘ, M. – JINDŘICH, J.: Kamenný most přes Výmolu u Škvorecké obory. In Památky Středních Čech, roč. 21, 2007, č. 2, s. 51–53.
3Viz příslušné mapy, které jsou k nalezení na http://oldmaps.geolab.cz/ a http://historickemapy.cuzk.cz/ (cit. 18. května 2014) a SOA Praha, VS Kounice, inv. č. 300, Mapa Vyšehořovic (1779).
4Viz např. VÁVRA, I.: Trstenická stezka. In Historická geografie, sv. 6, 1971, s. 78 a 82–83.
5VÁVRA, I.: Polská cesta. In Historická geografie, sv. 8, 1972, s. 15.
6MOTYKOVÁ, K.: Pozůstatek středověkého kamenného mostu v Byšičkách. In Archeologie ve Středních Čechách, roč. 14, 2010, s. 875–881.
7ŠTĚPÁNEK, L.: Rozcestník od Nehvizd ve vztahu k starým dopravním trasám. In Vlastivědný zpravodaj Polabí, roč. 19, 1979, č. 5-6, s. 116–120.
8ŠPAČEK, J. – SKRUŽNÝ, L.: Kříže, boží muka, kapličky a jiné drobné historické stavby a plastiky v Čelákovicích a jejich okolí. In: 100 let Městského muzea v Čelákovicích, Čelákovice 2004, s. 323-324.
9Další obdobný rozcestník se v okolí nalézá v Mochově.
10SOA Praha, VS Kounice, inv. č. 267, č. 7173, karton č. 2d, sig.: 1-46-337/2, fol. 63, Oznámení o zřícení vyšerovického mostu z 30. července 1819.
11Tento pohled nachází analogii i v úvahách o funkci mostu u Škvorecké obory jakožto usnadňujícím spojení mezi Škvorcem (sídlem tamějšího panství) a Prahou (viz PSOTA, J. – BEDNÁŘ, M. – JINDŘICH, J.: Kamenný most přes Výmolu u Škvorecké obory. In Památky Středních Čech, roč. 21, 2007, č. 2, s. 51).
12Kromě již výše uvedených též např. Generalkarte des Königreiches Böhmen (Carl Kořistka – Adolf Sommer), Olomouc a Vídeň 1862.
13Za upřesnění určení pojednávaných kamenů děkuji Jakubovi Halašovi, řediteli Muzea Říčany.
14Národní archiv, Desky zemské, sign. DZV 32, 6. trhový kvatern lvové barvy (1692–1694), fol. F 29.
15SOA Praha, VS Kounice, inv. č. 333, Gruntovní kniha Horoušan a Vyšehořovic (1780–1882), fol. 139 a 149.
16SOA Praha, VS Kounice, inv. č. 300, Mapa Vyšehořovic (1779).
17SOA Praha, VS Kounice, inv. č. 267, č. 7173, karton č. 2d, sig.: 1-46-337/2, fol. 63, Oznámení o zřícení vyšerovického mostu z 30. července 1819.
18SOA Praha, VS Kounice, inv. č. 267, č. 7173, karton č. 2d, sig.: 1-46-337/2, fol. 65 a 66, Předběžný návrh stavby nového kamenného mostu pod Vyšerovicemi ze 7. července 1819.
19SOA Praha, VS Kounice, inv. č. 267, č. 7173, karton č. 2d, sig.: 1-46-337/2, fol. 63, Oznámení o zřícení vyšerovického mostu z 30. července 1819.
20SOA Praha, VS Kounice, inv. č. 267, č. 7173, karton č. 2d, sig.: 1-46-337/2, fol. 65 a 66, Předběžný návrh stavby nového kamenného mostu pod Vyšerovicemi ze 7. července 1819.
21SOA Praha, VS Kounice, inv. č. 267, č. 2158, karton č. 56, sig.: 1-52-411, fol. 153, Popis na panství Kounice se roku 1822 nalézajících mostů.
22SOA Praha, VS Kounice, inv. č. 267, č. 7173, karton č. 2d, sig.: 1-46-337/2, fol. 65 a 66, Předběžný návrh stavby nového kamenného mostu pod Vyšerovicemi ze 7. července 1819.